Dvoračka Eliška Karešová získala první i druhé místo v anonymní soutěži na nové logo Klicperova divadla v Hradci Králové!

Eliško, co se vám to letos podařilo za úspěch?  

Moje grafické návrhy obsadili první i druhé místo v anonymní soutěži na nové logo Klicperova divadla v Hradci Králové, které bude divadlo používat ve všech svých materiálech již tuto sezonu. Vítězné logo odkazuje na klobouk patrona divadla Václava Klimenta Klicperu a je zároveň divadelní scénou s částečně otevřenou oponou divadla. Snažila jsem se o moderní a jednoduché sdělení. 

Jak jste se vlastně k této zakázce dostala?

V současné době pracuji na diplomové práci na téma Vizuální identity ve veřejnoprávních zakázkách a veřejných soutěžích.

No to zní vědecky, co to vlastně znamená?

Jde o to, aby jakákoliv organizace - firma, město, divadlo, akce - působila jednotně díky logu a dalším vizuálním materiálům (vizitky, dopisní papíry, formuláře, weby, polepy aut, v případě města městský navigační systém, prostě cokoliv). Součástí koncepce jsou i jasná pravidla, jak s prvky identity zacházet. Takže v případě města jde o takového historického nástupce erbu. 

No zrovna naše město (stejně jako mnoho dalších) nemá ani logo, natož celkovou koncepci vizuální identity, to budeme muset rozebrat více! Proč jste si vybrala zrovna na diplomovou práci toto téma?

Řečeno zjednodušeně - mě zajímá, jak ve vypsané grafické soutěži dosáhnout nejlepšího poměru kvality vůči nákladům. Snahy o vytvoření takové koncepce jsou u komerčních firem úplně běžné, ale u měst je to fenomén posledních let a i přes jednoznačně pozitivní vliv na propagaci a reklamu města mnohdy nebývají podobné soutěže (a náklady na ně) pochopeny a dobře přijímány. Běžná veřejnost v tomto směru nemá příliš informací a zkušeností, je tedy třeba výsledky vhodně prezentovat. Navíc grafické zakázky měst zpravidla nedosahují hodnoty dvou milionů, nevztahují se na ně tedy zákonné požadavky a úroveň podobných soutěží se tak strašně moc liší. 

Jak tedy konkrétně vypadá práce na takovém tématu diplomové práce?

V první řadě nyní velmi aktivně vyhledávám podobné soutěže a snažím se jich účastnit například jako zástupce veřejnosti. Sleduji, jakým způsobem probíhají, tedy jak jsou soutěže vypisované, jak komise pracují a přistupují k hodnocení a výběru návrhů. Pokud se mi nepodaří získat přizvání ke sledování hodnocení, tak se přihlašuji jako účastník a zašlu svůj návrh. Jedněmi z neplánovaných výsledků jsou tak vítězství v Hradci Králové, druhé místo v návrhu loga a vizuální koncepce pro město Příbram a vítězství v dalších soutěžích, ve kterých se čeká na oficiální publikování výsledků. S veškerými informacemi a zkušenostmi chci dále pracovat a přijít s náměty, jak veřejné soutěže zlepšit a zpřístupnit veřejnosti. Například uvažuji o sepsání popularizační publikace, která by byla takovou „kuchařkou“ pro ty, kteří by měli zájem o vyhlášení grafické soutěže.

Jak soutěže nyní nejčastěji fungují a jaké jsou nejčastější chyby?

Nejčastějším modelem takové soutěže je, že například město soutěž vyhlásí na svém webu a čeká na zaslané návrhy. Z nich pak vybere návrh vítězný. Zpravidla se však ukáže, že to není tak jednoduché a že je potřeba postupovat odlišně.

První velkou chybou je špatně stanovená cena. Pokud má město velikosti Dvora Králové zájem o kvalitní práci, tak je potřeba si připravit na samotné logo alespoň 30 000 Kč, na návrh vizuální identity dalších cca 70 000 Kč. Logo samozřejmě může nakreslit jeden místní oslovený grafik i za 3 000 a děje se tak, výsledek tomu ale nevyhnutelně odpovídá. Veřejná soutěž totiž poskytuje obrovskou výhodu – tržní konkurenci.

Je dost těch, kteří nezískají nic, a proto musí být odměna lákavá. Účastník vyhraje třeba až po několika soutěžích a je třeba, aby se mu účast v průměru vyplatila. Zároveň platí, že čím nižší je stanovená odměna, tím méně je kvalitních účastníků a naopak – vyšší odměna zajistí ty nejkvalitnější grafická studia s řadou již realizovaných prací. Například letos vyhlásila Národní galerie soutěž na vizuální styl za 800 000 Kč. Ani to však není nijak přehnaná částka, která by „automaticky“ zajistila kvalitu.

Alternativou výše popsané cesty může být i oslovení několika renomovaných studií a vybrání si z jejich návrhů. Ty tak mají větší šanci na výhru a větší motivaci se zúčastnit. Je zde ale vyšší riziko, že nebude vyhovovat žádný návrh.

Další chybou je nedostatečné zveřejnění mezi grafiky. Pokud se soutěž zveřejní pouze na městském webu, tak se zúčastní jen pár místních grafiků, kteří tento web navštěvují. Pokud se soutěž zveřejní na odborných webech a tisku, bývá účast a často i výsledná kvalita soutěže řádově lepší.

Velmi podstatnou chybou bývá složení hodnotící komise. Obvyklé bohužel bývá, že se v komisi sejdou ředitelé místních příspěvkových organizací a přizvou jednoho místního grafika. Ve výsledku tak často projdou ne úplně kvalitní návrhy. Optimální je, aby v komisi byli například z poloviny renomovaní grafici – nezávislí profesionálové, například pedagogové grafických škol a univerzit, a z druhé poloviny místní respektovaní „laici“, třeba starosta a další zástupci města, kteří dodají soutěži na důvěryhodnosti a transparentnosti v očích občanů města.

Další častou chybou je nedostatečné zapojení veřejnosti. O tom, že se soutěž bude konat, je potřeba hlavně informovat! Říct lidem, jaké je zadání, jaké je složení komise, jak byl záměr zveřejněn, popřípadě kdo byl osloven. Jen tak se obyvatelé se soutěží identifikují a výsledek přijmou za svůj. Už samotná soutěž je pro město obrovskou reklamou a je potřeba svou práci „prodat“.

Poslední chybou, kterou bych ráda zmínila, je i špatné stanovení podmínek pro účastníky soutěže. Zadání soutěže musí být stručné a hlavně jasné. Rozumný bývá požadavek na referenci o realizaci podobné zakázky (v podobné hodnotě), nebo alespoň čestné prohlášení. Tím lze vyloučit návrhy laiků, kterým se třeba může podařit jeden obrázek loga, nejsou však schopni dotáhnout celou zakázku do nejmenších detailů, variant a řešení pro nejrůznější potřeby města.

Dalším extrémem je stanovení pravidel a referenčních zakázek natolik přísně, že se nesejde ani dostatečný počet návrhů, ani to není žádnou výjimkou... No jak je vidět, není to jednoduché! (smích)

Děkuji za rozhovor a doufám, že se příště potkáme třeba právě nad novou vizuální strategií Dvora Králové nad Labem.