Zeleň, nebo nezeleň? Jaká je koncepce nakládání se zelení?

No jo, ale z těchto věcí vlastně žádná nesouvisí s naším městem, nebo se o ni město nijak nezasloužilo. Téměř marně tedy hledám, čím by mohlo být naše město turisticky, nebo jako místo k životu zajímavé. Zamýšlím se, jak jsme využili nedávnou porevoluční dobu k tomu, aby náš Dvůr získal opět lesk a dynamiku rozvoje první republiky, která se ani 30-ti let nedožila a neměla k dispozici takové možnosti, jako my dnes.

Zvažme tedy každý sám, jak vidíme rozvoj našeho města v posledních desetiletích a jak si stojíme ve srovnání s našimi sousedy, Trutnovem, Vrchlabím, ale třeba i Jaroměří.

Je jaro, tak se téma přírody ve městě pro tento článek přímo nabízí. Zaměřil jsem se tedy na naši zeleň ve veřejném prostoru, protože její podoba a její úbytek mě velice trápí. Vzhledem k tomu, že poslední roky celá Evropa bojuje s vysokými teplotami a extrémním suchem, je toto téma o to závažnější. Uvádím zde několik příkladů, kde zeleň byla, ale už není a několik příkladů, kde by mohla být ale asi se nikomu do toho nechce.

První zastávkou je městský park. Jako dítě jsem si tam chodil hrát a bylo to moc fajn. Park byl plný stromů, alejí a hájů. Celek doplňovaly keře, kam se mohlo schovat drobné zvířectvo. Cesty a pořádek udržovala jistá paní s dvoukolákem. Vše ctilo koncepci zakladatele. Jako mladý chlapec jsem si byl jist, že náš park bude v dobách demokracie a prosperity ještě krásnější. 

Jak hluboce jsem se mýlil. Keře vykácené, stromů je možná polovina, ostatní přestárlé a poničené. 

Výsadba nových stromů absolutně nectí původní koncept a rozhoduje o ní nejspíš ten, kdo má zrovna v ruce rýč. Jak rád bych se sám na vlastní kůži přesvědčil o vůni rostlin a stromů, ptačím zpěvu a nikdy nespícím broukovišti, jak je uvedeno na webu turistického portálu našeho města, realita je však značně odlišná.

            

  

Jedním ze znaků, které odlišují města našich západních sousedů od naších měst, je přítomnost zeleně jako nedílné součásti veřejného prostoru a zájmu. Přestaňme nahlížet na zeleň jako na nějaký náš problém, ale naopak, jako na řešení problémů.

Lukáš Backa