Další fakta o textilním muzeu

FOTOGALERIE - Výstava TIBA v městském muzeu Dvůr Králové n. L. v roce 2015

a další

Zobrazit zmenšené náhledy VŠECH fotografií

Sbírky byly po opuštění Městské tržnice v r. 1959, která připadla Strojtexu, uloženy do beden.  Největší část byla umístěna  v textilní průmyslovce. V roce 1963 připadly podniku TIBA a jeho  nelehkým úkolem bylo je zachránit a znovu ukázat veřejnosti. To se ne zcela povedlo v roce 1965, kdy část sbírek byla ukázána v Neumannově vile. Trvalo to jen do roku 1969, kdy vilu převzala ZOO. A znovu vše do beden. V 70. letech se ve městě sháněly důstojné prostory, ale bezvýsledně. Byly obsazeny provozy podniků a družstev. Projekt nové fabriky Dvorska za zbouraný závod v Praze dal naději vystavět také nové muzeum. Navrhl se projekt v místě kdysi stavebnin, dnes prodejny elektro Okay. Dvorsko padlo a s ním i tento záměr. Takže opět přišla otázka „Kam s ním?“. Předkládaly se různé návrhy – zámek Záhřeb na Moravě, brněnské Technické muzeum, Tiba Kocbeře a i Kuks.  

TIBA vlastnila objekt kláštera Voršilek v České Skalici, který ji byl přidělen po tehdejší LINĚ. V něm bylo již od roku 1962 Muzeum B. Němcové, ale velký prostor byl volný. Jednalo se s městem a rozhodlo se o vybudování výstavních síní i depositářů dvacet kilometrů od Dvora. I tam byla bohatá tradice textilního průmyslu včetně první přádelny bavlny v severovýchodních Čechách. I tiskárna tam byla. Část sbírek TIBA se již přestěhovala v r. 1977, zbytek až v polovině osmdesátých let. V roce 1980 bylo Textilní muzeum spojeno v jednu instituci s Muzeem B. Němcové. To asi nebylo příliš šťastné. 

TIBA začala realizovat na své náklady náročné úpravy památkové budovy. Trvalo to dost dlouho a stálo to hodně peněz. Velmi aktivně se na rekonstrukci podílel i tibácký závod ve Skalici. Dvě nemilé záležitosti bohužel celou realizaci zdržely a zdražily – požár střechy a výskyt dřevomorky. Nakonec se expozice slavnostně otevřela v roce 1990 za účasti tehdejšího předsedy vlády P. Pitharta. Pak už bylo muzeum provozováno podnikem TIBA na jeho náklady, ale se stále většími problémy. V roce 2005 TIBA prodala objekt městu Česká Skalice. Nejvýznamnější krok byl učiněn v r. 2006, kdy se muzeu podařilo zapsání exponátů do centrální evidence sbírek, a tím tak zabránit jejímu rozprodání. 

V roce 2007, kdy byl vyhlášen konkurz na Tibu, se o sbírky zajímalo i město Dvůr Králové n. L., o čemž již informoval zastupitel p. Bém. Proč k tomu nedošlo, není známo. Konkurzní správce nakonec předal sbírky státu za symbolickou cenu jedné koruny a správcem exponátů se od 1.1.2008 stalo Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze (již podruhé v historii sbírek). Provoz muzea pokračoval. V době masivního rušení textilních provozů se v muzeu nashromáždily některé stroje, které jsou uloženy v odděleném prostoru v nájmu. Od počátku až do dnešní doby je stále v čele textilního muzea odborník p. PhDr. Havlík.

Již řadu let se zabývám historií textilního průmyslu. Nikdy jsem se nespokojil s tím, že se sbírky uložily do České Skalice a nenašla se možnost je nechat v našem městě, pro které je Marius Stadler s obrovským zápalem sbíral. U nás vlastně od r. 1969  žádná expozice textilu nebyla. V roce 2011 jsem se sešel s několika tibáky a chtěl jsem najít prostor, kde by se mohla postupně expozice ve městě vytvářet. Artefakty nějaké byly, určitě by se další našly mezi občany města, v rušených fabrikách a část vypůjčit v Textilním muzeu. Jednal jsem tehdy s několika představiteli organizací a podniků, mj. i s p. Mgr. Vojtěchem, ředitelem školy (SŠIS) o využití prostor po školních dílnách v současné SŠIS. V té době byl však na stole projekt auly a ten se nakonec s úspěchem realizoval a slouží celému městu. Čas plynul a v roce 2013 se povedlo, že jsem s ředitelkou muzea pí. Mgr. Jiřičkovou začal spolupracovat na stálé expozici textilu a také jsme se dohodli o uskutečnění výstavy o Tibě. Mám za sebou 15 přednášek zde i v různých místech republiky. Při nich jsem poznal i Muzeum textilního tisku v České Lípě a co dovedou vytvořit Evropské fondy. Ač to moc lidí neví, právě v regionu České Lípy byl počátek vzniku textilních manufaktur u nás.

Již před dvěma lety se rozšířila neoficiální zpráva, že muzeum ve Skalici bude zavřeno a vše převezeno do nových depozitářů v Praze. Mně se vždy líbil prostor na textilní průmyslovce. Při srazu třídy v roce 2014 jsme procházeli školu a opět mi padl do oka, i když už menší než původně. A pan ředitel Vojtěch byl v té době pro. Takže tento prostor je v úvahách již dva roky a teď přišla doba na jeho využití. 

Od poloviny září tohoto roku se už vědělo, že Uměleckoprůmyslové muzeum (dále UPM) uzavře Textilní muzeum. V říjnu se již informace, ale stále neoficiální, dostala na veřejnost. Dne 2. listopadu jsem navštívil p. Mgr. Vojtěcha a vrátili jsme se k dřívějšímu  návrhu na využití prázdných prostor. Paní místostarostka Mgr. Jiřičková tento návrh přijala a následně informovala při své osobní schůzce ředitelku UPM v Praze.  

Jako zakládajícímu členu Textilní asociace mně nebylo jedno, jaký osud má potkat jediné takové muzeum v republice. Společně s generálním ředitelem asociace jsem se účastnil jednání v Praze s paní ředitelkou UPM PhDr. Koenigsmarkovou. Tam jsme se dozvěděli další skutečnosti a následně i obdrželi tiskové prohlášení UPM, které bylo předáno médiím a zveřejněno i na stránkách asociace. V prohlášení se uvádí i důvod zavření expozice Textilního muzea. Zároveň má UPM v plánu v budoucnu vybudovat nové Textilní muzeum s celostátním významem podobné, jaké jsou např. v Německu či Polsku v halách po bývalých textilkách. 

Z předchozích informací je známo, že probíhala jednání UPM s vedením města Česká Skalice, zda by nechtělo muzeum provozovat. Tak jak je možno se dočíst v prosincovém Českoskalickém zpravodaji, město návrh odmítlo a chce uvolněné prostory využít pro rozšíření expozice Muzea B. Němcové.

Textilní muzeum se zavírá k 31. březnu 2017. Doporučuji každému, kdo tam ještě nebyl, aby jej ještě navštívil. Některé expozice již takové nikdy nebudou. Nám jde o přesunutí především expozice textilního tisku. Co se vejde navíc, to ukáže chystaná studie. Co je nejdůležitější, že na základě osobní návštěvy p. PhDr. Douši, UPM s prostorem na škole souhlasí a záměr podporuje pan ředitel Vojtěch. Jak již několikrát napsal zastupitel p. Bém, je ve Skalici velký depozitář, především dezénů pro tisk velkého historického významu. Je asi největší v republice, možná společně se sbírkou v libereckém muzeu. Dezény společně s rozsáhlou knihovnou a dalšími artefakty, budou uloženy v nejmodernějším depozitáři v Praze a budou veřejně přístupny pro badatelské účely. Dosud vystavené exponáty budou zkontrolovány, zda nepotřebují odbornou restauraci. Dezény jsou státním majetkem a tedy nemohou být prodávány. Ani využití chráněných vzorů nemá právní podklad, protože pokud je mi známo, tak se dezény k právní ochraně nepřihlašovaly. To by stálo opravdu moc peněz a nebylo by to účelné. Největší problém je asi se stroji, z nichž část přesuneme do školy, ale ještě jich dost bude v depositáři v Č. Skalici. Ale nebudou to stroje, které se týkají textilního tisku. To bude UPM dále řešit.

Umístit ve Dvoře chceme i Tilschův model textilní zušlechťovny, který byl naposledy v běhu ve své plné kráse ukázán veřejnosti v roce 1959 při výstavě k 200 letům textilního tisku. V muzeu je jen část tohoto zajímavého exponátu. Má někdo ještě fotografie kompletního modelu nebo jakékoliv další informace? Připojená fotografie ukazuje torzo modelu. 

Je dobré, že díky ochotě ředitele SŠIS p. Mgr. Vojtěcha a přístupu místostarostky pí. Mgr. Jiřičkové a zastupitelů města, se velmi rychle podařilo vybrat a odsouhlasit záměr pro umístění části sbírek. To, že vyhovuje, utvrdil i rychlý souhlas vedení UPM. Jistě se může hovořit i o jiných prostorách, ale ty vyžadují koupi a mnohdy náročnou úpravu. Škola má i další možnosti. Dokonce je i vedle prostor na parkování. Přesun sbírek nebude určitě lehký, bude něco stát a bude potřebovat i specialisty z textilu. Již jich moc nezbývá. A jestli někdy v budoucnu UPM vybuduje nové textilní muzeum s celostátní působností, to je samozřejmě otázka. I u nás ve městě jsou určité možnosti.

Josef Jiránek